Terapie

Náročná období a těžké životní zkušenosti

Období nezdaru a potíží jsou pro každého člověka velice důležitá. Díky nim poznáváme životní hloubku a učíme se rozumět skutečné hodnotě a významu mezilidských vztahů. Mohou pro nás být příležitostí k přehodnocení minulosti a mohou se stát hybnou silou životní změny, osobního růstu a sebepoznání. Každý velký příběh je plný zvratů a jsou to právě těžké zkoušky a nečekané překážky na cestě, které dávají příběhům dynamiku a plnost. Kdyby jich nebylo, zůstával by příběh plochý a nezajímavý. Stejně tak i náš život může být plný a hluboký, pokud se nám podaří integrovat těžké životní zkušenosti do našich osobních příběhů.

Člověk, který by měl všechno na co si vzpomene, a který by nemusel překonávat žádné překážky, by zůstával povrchním a naivním. Životních nezdarů je proto potřeba si vážit. Jen díky nim můžeme ve svém životě vnímat smysluplnost a hloubku.

Pocity nudy a životní prázdnoty

Může se stát, že nám bude život následkem velkých nezdarů připadat naopak jako bezesmyslný. Nebo jsme opustili svůj vlastní životní příběh a začali jsme žít podle nějakého "programu", který se od nás očekává. To způsobilo nevyhnutelné vytrácení životního elánu a síly. Někdy se těmto obdobím nemůžeme vyhnout a musíme je nějakým způsobem prožít. Pokud se nám podaří jim správně porozumět, můžeme se z nich poučit a využít je k přehodnocení vlastního života a k hledání skutečného osobního příběhu - takového, který je autentický a opravdový, a který nás naplňuje radostí ze života.

Možná, že se určitá část našeho příběhu již uzavřela a my jsme vstoupili do nové životní fáze, ve které se ještě neumíme zorientovat a najít si v ní své místo. V takovém případě má význam hledat příběhy nové. Takové, které budou vycházet z nás samotných a přitom budou smysluplně navazovat na reálné změny v našich životech.

Vztahové problémy

Vztahy a vztahová témata jsou obvykle tou nejdůležitější a také nejintenzivnější rovinou lidského života. Bez druhých lidí by život vlastně ani nedával smysl. Naše příběhy jsou protkány s příběhy druhých a my v nich můžeme zažívat radost, důvěru, vzájemnost, ...

Jenže vztahy nám také způsobují ta nejtěžší zranění. Žijeme ve vleku rodinných nebo i kolektivních traumat a často pokračujeme ve zraňování sebe a našich blízkých stejně, jako to dělali naši rodiče a jako to děláme vnitřně sami sobě. Ten obrovský potenciál blízkých vztahů, který může být zdrojem pocitu štěstí, naplnění, spokojenosti se až příliš často proměňuje ve zraňování a utrpení.

Rozplétat takové příběhy může být složité a bolestné, ale je to způsob, jak se naučit vytvářet vztahy nové a jak v nich přijmout aktivní roli a zodpovědnost. Abychom je však mohli rozplést, potřebujeme bezpečný, otevřený prostor, ve kterém mohou být všechny hlasy respektovány a všechny příběhy vyslyšeny.

Strach, nejistota, pocity méněcennosti

Strach, méněcennost, sebeobviňování v nás často působí jako dominantní příběhy, které nám brání být v životě šťastní. Většinou jsme je přijali již v raném věku a mnohdy trpíme jejich důsledky, aniž bychom si uvědomovali, proč se v nich stále dokola motáme. Jsou to příběhy, které podkreslují všechny ostatní události a berou nám autenticitu a svobodu. Pokud je nikdy nepojmenujeme a nerozhodneme se pro změnu, budou nás provázet celý život.

Může se stát, že uvěříme problémovým příběhům natolik, že je přijmeme za vlastní. Budeme pak sami sebe považovat za někoho, kdo je méně důležitý, kdo si nezaslouží pozornost a lásku, nebo kdo se musí přinejmenším hodně snažit, aby si ji zasloužil.

Strach může hrát v našich životních příbězích mnoho různých rolí, jako přítel i jako nepřítel. Může být zkouškou, jíž je třeba překonat. Nebo také výzvou k tomu, abychom se naučili respektovat to, kým opravdu jsme.