Obecná koncepce

Kořeny narativní psychoterapie

_{Za zakladatele narativního přístupu v psychoterapii jsou považováni australští terapeuté Michael White a David Epston. Koncepce narativní psychoterapie však samozřejmě vychází z práce mnoha dalších lidí. Podstatnou inspirací byl například americký psychiatr Milton H. Ericson, který v roce 1965 napsal:}

_{"Úkolem terapeuta by nemělo být obracet pacienta na svou víru, prostřednictvím vlastních názorů a vědomostí. (...) To, čeho je zde zapotřebí je nastolení terapeutické situace, která pacientovi umožní používat jeho vlastní myšlení, jeho vlastní porozumění, jeho vlastní emoce takovým způsobem, který nejlépe zapadne do jeho životního schématu."}

Externalizace problémů/potíží

_{Klient (či pacient) není nikdy vnímán jako nositel problému. Problém a člověk jsou dvě rozdílné věci. Klient je jednoduše člověkem, který se ve svém životě potýká s určitými potížemi. Terapeut v žádném případě není v nadřazené pozici, neurčuje diagnózy a nestanovuje "léčebný postup". Jeho úkolem je vytvářet prostor, ve kterém klient sám zůstává plně kompetentním k řešení situací, se kterými je ve svém životě konfrontován.}

Osvobození se od normativních standardů

_{Narativní psychoterapie nepracuje s psychiatrickými diagnózami a nepřikládá jim žádný význam. Pro terapii a léčení není důležité, zda klientův život odpovídá nějakým obecným normám. Za tím, čemu někteří lidé říkají duševní nemoc, vždy stojí individuální osobní zranění a traumatické zkušenosti. Nikdo není blázen, všichni jsme jen více nebo méně zranění a křehcí.}